Českému zemědělství mohou pomoci drony. Nebojme se inovací!

I přesto, že podobně jako v mnoha dalších oblastech technologie pokročila, v Česku stále narazíme na výrazné právní překážky, které brání duálnímu využití dronů pro aplikaci přípravků na ochranu rostlin.

Podle zákona č. 199/2012 Sb. je aplikace pesticidů pomocí leteckých prostředků zakázána. Tento zákaz se vztahuje i na bezpilotní letadla, a jeho kořeny spočívají v historických obavách z driftu (úniku postřiků) do necílových oblastí, což v minulosti jednoznačně vedlo k poškození přírody a zdraví lidí. Společensky tuto problematiku vyzdvihla v roce 1962 kniha Silent spring od Rachel Carson, která měla za následek kupříkladu zákaz DDT ve spojených státech. Zatímco u tradičních letadel a vrtulníků tyto obavy mají opodstatnění, technologie dronů dnes umožňují extrémně přesnou aplikaci, a to jak v prostoru (v rámci několika centimetrů), tak v typu dávkované látky. Moderní senzory, mapy výskytu plevelů a geolokační systémy umožňují cílenou aplikaci pouze tam, kde jsou škodlivé organismy skutečně přítomny.

Zemědělci se často setkávají s tím, že problémové plevele, nebo infekce chorob se nevyskytují rovnoměrně na celém poli. Řada odolných druhů je koncentrována v určitých místech, kde jejich populace přetrvává dlouhodobě ve formě takzvaných “ohnisek”. Místo aplikace herbicidu na celou plochu by bylo možné tyto oblasti cíleně ošetřit využitím dronů s postřikovači, které již jsou na trhu dostupné. Podobná situace často nastává také v kontextu chorob, které zpravidla napadají oslabené porosty ve specifických místech a nejsou tedy fenoménem celé plochy pole. Současná legislativa bohužel zemědělce nutí používat silnější postřiky na celé pole, aby se dostali k lokálním výskytům škodlivých organismů. To nejen zvyšuje náklady, ale také přispívá k chemizaci krajiny a zvyšuje riziko rezistence plevelů a kontaminace podzemních vod. Využití dronů by přitom mohlo snížit množství aplikovaných látek až o 80 %, což potvrzují zahraniční studie i domácí pilotní projekty.

Výhoda postřiku pomocí dronů nespočívá jen v přesnosti, ale i ve flexibilitě a dostupnosti pro širokou škálu farmářů. I s menší nádrží postřikovače lze efektivně zasáhnout více lokalit se škodlivými organismy na rozsáhlých plochách, aniž by bylo nutné provádět časově náročné a nákladné přesuny. Tento modulární přístup umožňuje rychlou aplikaci i na různorodých pozemcích, což je výhodné nejen pro velké farmy, ale především pro malé a střední zemědělce, kteří nemají k dispozici širší paletu nástrojů. Pro ně je cena a efektivita klíčová. Drony potenciálně přinášejí výraznou úsporu na nákladech na pesticidy, protože umožňují aplikaci pouze na místech, kde je potřeba, a to v adekvátních dávkách. Dalším pozitivním efektem je možnost jejich duálního využití. Kromě cílené aplikace pesticidů mohou drony nést senzory pro mapování polí a monitorování zdraví plodin, které zemědělci poskytnou cenné údaje o stavu porostů. Ve výsledku by malí farmáři měli nejen nástroj pro přesnou aplikace, ale i přístup k pokročilým analýzám, které by si jinak nemohli dovolit. 

V České republice však existuje zřejmý nesoulad mezi legislativními pravidly a technologickým pokrokem. Zatímco Evropská unie v rámci strategie „Farm to Fork“ směřuje k redukci chemických vstupů v zemědělství a podporuje inovace v oblasti precizního zemědělství, česká legislativa stále setrvává v restriktivním režimu, který nebere v úvahu rozdíl mezi tradičními a cílenými aplikacemi prostřednictvím dronů. V kontextu udržitelnosti odvětví je přitom klíčové farmářů k splnění společenských požadavků poskytnout efektivní nástroje, mezi které patří například právě zmiňovaný technologický pokrok. 

Česká legislativa tak stále upřednostňuje adaptaci inovací dlouho po jejich představení, což nás v porovnání s EU staví mírně pod průměr. Jsme tedy daleko od vize "country for the future", která je často prezentována. Regulační rámec měl jistě v době svého vzniku opodstatnění, dnes ale chybí politická vůle hledat cesty pro podporu inovací. Tento přístup ale není výjimečný pouze v zemědělství. V české politice se pravidelně setkáváme s vyčkávací mentalitou, která v souvislosti s novými, dynamickými technologiemi působí kontraproduktivně. Brzdíme tím nejen ekologické přínosy, ale i naši konkurenceschopnost v zemědělství. Výmluvy na regulace vzešlé z Evropské Komise už dnes nedávají smysl, zvláště když je to právě legislativa EU, kdo po větším zapojení inovací volá.

Jak bychom to tedy řešili?

Námi navrhovaná revize zákona č. 326/2004 Sb. by obsahovala poměrně jasné regulace režimu využívání dronů pro aplikaci přípravků, kdy by se plošný zákaz leteckých aplikací upravil tak, aby umožňoval dronům operovat ve výšce pod 2 metry. Při nízkých aplikačných výškách, a správném počasí by riziko necílového driftu chemických prostředků bylo zcela minimální.   

Vedle legalizace by úprava zákona obsahovala i klíčový prvek registrace dronů, školení jejich operátorů a návaznost na indikaci výskytu plevelných rostlin v lokalitě aplikací. Podobné modely již úspěšně fungují ve státech jako Francie, Japonsko nebo USA, kde je dronová aplikace legální, ale jasně regulovaná.

Podporou lokálních startupů, zabývajících se vývojem vhodných technologií tak, aby dronová aplikace byla nejen lépe lokalizovaná, ale především i proto, abych čeští farmáři nebyli odkázáni pouze na produkty ze zahraničí.

Adam Hruška